Donedávna sehraní partneři, dnes rivalové před soudem. Populární sportovní aplikace Strava zažalovala výrobce cyklopočítačů a sportovních hodinek Garmin – a požaduje, aby Garmin přestal prodávat většinu svých zařízení a odstranil některé oblíbené funkce ze své platformy Garmin Connect. Spor, o kterém ještě letos nikdo netušil, teď plní stránky technologických i sportovních médií. Proč k němu došlo, co přesně Strava Garminu vyčítá a jak na to reagují uživatelé? A hlavně: jaké to může mít důsledky pro běžné cyklisty a pro celý trh sportovní technologie? Podívejme se na celou kauzu podrobněji.
O co se vlastně soudí? Patenty, segmenty a heatmapy
Jádrem sporu jsou dvě klíčové funkce, které cyklisté a běžci denně využívají: segmenty a heatmapy. Segmenty jsou uživateli vytyčené úseky na trase (typicky například známé stoupání), na kterých Strava porovnává výkony různých sportovců. Heatmapy zase zobrazují na mapě nejčastěji používané trasy a cesty na základě aktivit všech uživatelů – umožňují tak objevovat populární místa pro běh či cyklistiku.
Strava tvrdí, že obě tyto funkce jsou jejím duševním vlastnictvím podloženým patenty. Patent na segmenty si Strava podala už v roce 2011 (udělen 2015) a popisuje systém porovnávání výkonů na uživatelsky definovaných úsecích trasy. Patent na generování „map oblíbenosti“ (heatmap) byl podán v roce 2014 (udělen 2016) a pokrývá způsob vytváření map na základě agregovaných dat z GPS aktivit uživatelů. V žalobě Strava uvádí, že Garmin tyto její patenty porušil tím, že si ve svých zařízeních i v platformě Garmin Connect vytvořil vlastní verze segmentů a heatmap – a to údajně neoprávněně.
Kromě patentů zmiňuje Strava také porušení smlouvy známé jako Master Cooperation Agreement (MCA) z roku 2015. Tuto dohodu tehdy obě firmy uzavřely v době, kdy úzce spolupracovaly: Garmin výměnou za určitá omezení integroval přímo do svých přístrojů funkci Strava Live Segments. Strava však nyní tvrdí, že Garmin překročil rámec dohody – nadále paralelně rozvíjel své Garmin Segmenty a rozšiřoval je napříč svými zařízeními a aplikacemi, čímž údajně porušil ujednání (například omezení, že nesmí zobrazovat Strava segmenty současně s Garmin segmenty nebo nabízet vlastní segmentové soutěže mimo Stravu).
Žaloba Stravy proto požaduje poměrně razantní opatření: trvalý soudní příkaz, který by Garminu zakázal prodávat jakákoliv zařízení či software obsahující segmenty nebo heatmapy. V praxi by to znamenalo většinu cyklopočítačů Edge a sportovních hodinek Forerunner, Fenix, Epix a dalších stáhnout z prodeje nebo z nich odstranit příslušné funkce – a rovněž omezit některé služby v Garmin Connect. Tak daleko ale celá věc nejspíš nedojde; podobné spory se obvykle vlečou roky a často končí mimosoudním vyrovnáním.
Proč teď? Eskalace po letech spolupráce
Strava a Garmin přitom byly celé desetiletí blízkými partnery. Miliony sportovců používají hodinky či cyklopočítače Garmin pro záznam svých výkonů a automaticky je nahrávají na Stravu – pro mnoho lidí jsou Garmin a Strava téměř neoddělitelné služby. Garmin dokonce údajně uvažoval o koupi Stravy, ale nakonec to nebylo potřeba: díky partnerství dostal Garmin to, co potřeboval (preferenční přístup k integraci), a Stravě proudila data od obrovské uživatelské základny Garminu.
Proč se tedy po letech klidu objevil tak ostrý konflikt? Strava zaspala, nebo si patentové nároky schovávala jako eso v rukávu? Podle všeho za náhlou eskalací nestojí jenom staré spory o patenty, ale aktuální změny v chování Garminu.
Garmin letos v červenci (2025) oznámil nové podmínky pro vývojáře a partnery svého API. Jedna konkrétní novinka Stravu silně zasáhla: Garmin po všech aplikacích (včetně Stravy) začal požadovat, aby u každé aktivity synchronizované z Garminu bylo jasně zobrazeno logo Garmin nebo textová informace o zařízení. Zkrátka aby Strava (a další služby) viditelně uváděly značku Garmin u dat, která pocházejí z Garmin hodinek či computerů. Garmin navíc pohrozil, že kdo se nepodřídí do 1. listopadu 2025, tomu odstřihne přístup k API – tedy znemožní automatické nahrávání aktivit z jeho zařízení.
Pro Stravu to byla rána hned z několika důvodů. Veřejně argumentuje tím, že vynucené logo u každého příspěvku je nevyžádaná reklama, která ruší uživatelský zážitek na Stravě. Strava upozorňuje, že Garmin sám na své platformě cizí loga neukazuje (např. když do Garmin Connect nahrajete trénink z jiného zdroje, žádný viditelný štítek tam není). Navíc Strava ideologicky kontruje, že data z hodinek patří uživateli, ne Garminu – a uživatel by měl mít možnost nahrát svůj záznam kam chce bez toho, aby u něj musel dělat reklamu výrobci zařízení.
Druhým, možná pragmatičtějším důvodem je, že by plošná přítomnost loga Garmin mohla oslabit značku Strava samotnou. Strava si na své platformě buduje vlastní komunitu a identity (od výzev až po placené funkce), a náhlá dominance cizího loga v aktivitách může působit, že Garmin se „nad Stravou“ příliš zviditelňuje. V neposlední řadě to zkrátka narušilo vztahy – Strava to vnímala jako tlak ze strany Garminu, který „přestřelil“.
Strana Stravy tvrdí, že se s Garminem pokoušela pět měsíců vyjednávat kompromis (například méně nápadnou formu atribuce dat), ale neuspěla. Ultimátum 1. listopadu se blížilo a Garmin nehodlal ustoupit. Výsledkem je, že Strava 30. září 2025 podala žalobu – a jako prostředek nátlaku vytáhla právě své patentové nároky. Její zástupci víceméně přiznali, že patentová žaloba má Garmin přimět stáhnout se v otázce log a datové politiky.
Je to poněkud neobvyklý postup: patentové spory mezi firmami běžně probíhají tiše, často jde hlavně o finanční vyrovnání. V tomto případě ale Strava nasadila ostře formulované požadavky (zákaz prodeje zařízení) a zároveň rozjela veřejnou kampaň na obhajobu svého kroku. Šéf produktového týmu Stravy Matt Salazar hned po podání žaloby publikoval vysvětlující příspěvek na Redditu, kde komunitě popsal Garminí ultimátum s logem a zdůvodnil, proč se Strava brání.
Reakce médií a veřejnosti: „Máma s tátou se hádají“
Jakmile zpráva o „rozvodu“ Stravy a Garminu vyšla najevo, vyvolala vlnu emocí. V komunitě běžců a cyklistů to zašumělo – přece jen „když to není na Stravě, jako by se to nestalo“ a pro mnoho z nich je zásadní, aby jejich Garmin data do Stravy proudila bez problémů. Paradoxně však značná část reakcí nevyzněla pro Stravu příznivě.
Na sociálních sítích a fórech (zejména na zmíněném Redditu) zavládla bouře nevole vůči Stravě. Mnoho uživatelů vzkazuje: „Jestli si mám vybrat, Garmin je mi přednější než Strava.“ Někteří s nadsázkou píšou, že by radši koukali na sto log Garminu než riskovali ztrátu automatického nahrávání aktivit. Jiní Stravě připomínají její vlastní prohřešky: v posledních letech totiž sama udělala pár nepopulárních kroků (například zpoplatnění dříve bezplatných funkcí jako plné žebříčky segmentů v roce 2020, zavádění různých reklamních výzev v aplikaci, nebo omezení svého API loni na podzim, kdy ztížila přístup externím aplikacím k uživatelským datům). Kritici tak označují postoj Stravy za pokrytecký – ohání se právy uživatelů na data, ale přitom sama dříve jejich volnost omezila.
Technologická média většinou informují věcně o tom, co se stalo, ale neodpouštějí si údiv. „Tohle by na bingo kartě 2025 čekal málokdo,“ píše ironicky bloger Ray Maker (DC Rainmaker) o faktu, že Strava žaluje svého největšího partnera. The Guardian zase situaci popsal populárně: „rivalové se přou o funkce, které byly roky samozřejmostí, a uživatelé šílí strachy, co bude s jejich daty“. Všichni se shodují, že spor těchto dvou značek je velký šok, protože spolu dlouho úzce spolupracovaly a jejich služby jsou provázané.
Zajímavý pohled přinesl cyklistický magazín VeloNews/Outside: připomněl, že jen pár dnů před Stravou podala podobnou žalobu na Garmin i firma Suunto (tradiční konkurent v oblasti sportovních hodinek), ovšem ta proběhla bez povšimnutí – standardně požaduje jen finanční odškodnění a nevyvolala žádné veřejné drama. Strava zvolila jinou cestu, velmi okatě zatáhla do sporu veřejnost (svým vysvětlováním na Redditu) a žádá mimořádně přísná opatření. To podle komentátorů ukazuje, že nejde jen o patenty, ale o vyjednávací taktiku – Strava se snaží zatlačit na Garmin i skrz negativní publicitu.
Tah se jí ale zatím spíš vymstil: onen redditový příspěvek Stravy se stal jedním z nejhůře hodnocených v historii fóra a komentáře pod ním jsou drtivě kritické vůči Stravě. Uživatelé ho označili za „ujetý PR výstřel“, nerozumí, proč by měli trpět kvůli sporům firem. Mnozí připomínají, že „máma s tátou se hádají, a odskáčeme to my děti“ – zkrátka že dvě velké společnosti se přetahují o zásluhy, ale ohrožují tím jejich každodenní radost z běhání a ježdění.
Co to znamená pro nás, uživatele?
Nejdůležitější otázka: Jaké to bude mít dopady v reálném životě cyklistů a běžců? Zatím se pro běžného uživatele nic nemění – Garmin i Strava fungují dál, synchronizace aktivit probíhá jako dosud. Z krátkodobého hlediska je ale napětí mezi firmami cítit. Nejbližším „termínem“, na který se upínají zraky, je zmíněné 1. listopadové ultimátum. Pokud Garmin opravdu odpojí API, nové záznamy z Garminu se najednou přestanou na Stravě objevovat. To by byl pro mnoho sportovců velký zásah – jak trefně poznamenal jeden komentář: „Stačí přidat to logo a hotovo. Bez Garminu je Strava k ničemu.“
Strava prohlásila, že nemá v úmyslu nijak omezit propojení pro Garmin uživatele – sama je odpojovat nebude. Jde však o to, zda Garmin skutečně přistoupí k hrozbě a „zatáhne kabel“. Odborníci věří, že je to spíše vyjednávací páka a že k úplnému vypnutí nedojde, protože by tím Garmin nepotrestal jen Stravu, ale hlavně své věrné zákazníky (kteří by právem zuřili). Nicméně jistota není a napětí stoupá.
Pokud by opravdu došlo na nejhorší a Garminové aktivity nešly automaticky do Stravy, existují sice nouzová řešení (ruční exporty souborů, využití alternativních služeb jako tapiriik apod.), ale pro mnoho rekreačních sportovců by to byla nechtěná komplikace. Pravděpodobnější variantou je, že obě firmy zatím prodlouží provizorní spolupráci a žádný uživatel o svá data nepřijde, aspoň dokud běží soudní řízení.
A co vzdálenější budoucnost? Soudní přetahovaná se může táhnout roky. Garmin se jistě pokusí patenty Stravy zneplatnit – bude argumentovat, že podobné funkce existovaly dříve (sám měl heatmapy už v roce 2013, segmenty v roce 2014, a koncept soutěžení na úseku pochopitelně není nový nápad). Pokud by uspěl, Strava nedosáhne zákazu prodeje zařízení a zůstane jí nanejvýš oči pro pláč (a možná účet za právníky). Pokud by naopak Strava uspěla, hrozily by Garminu finanční kompenzace a teoreticky by opravdu musel některé funkce ze svých produktů odstranit – to si však asi nikdo z uživatelů nepřeje, protože segmenty i popularity routing (jak Garmin říká heatmapovým trasám) jsou užitečné a oblíbené vychytávky. Ve hře je tedy spíše dohoda: například Garmin by mohl zaplatit Stravě licenční poplatky za používání patentů nebo upravit některé služby, aby Stravu uspokojil, a obě firmy by v tichosti pokračovaly dál.
Zákulisní informace naznačují, že spor skutečně směřuje k mimosoudnímu urovnání, jen se nejprve musely vyjasnit mocenské pozice. V sázce je příliš mnoho pro obě strany: Strava by přišla o obrovský přísun dat a tím o svou hlavní hodnotu (databáze aktivit a komunitu kolem nich), Garmin by zase rozzlobil zákazníky a jeho zařízení by bez jednoduché vazby na Stravu ztratila část přitažlivosti. Obojí by byla prohra – a obě firmy to vědí.
Dopady na trh: otevřenost vs. uzavřené ekosystémy
Případ Strava vs. Garmin otevřel širší debatu o otevřenosti platforem a spolupráci v sportovní technice. Dosud platilo, že velcí hráči si spíše vycházeli vstříc: výrobci zařízení poskytovali API pro aplikace typu Strava a ta jim na oplátku přiváděla spokojené uživatele (kteří často platili prémiové účty). Ekosystém byl relativně otevřený – uživatel mohl mít hodinky Garmin, tréninky analyzovat na Stravě, plánovat trasy třeba v Komootu a data propojit.
Nyní se ukazuje, že tahle otevřenost není samozřejmá. Garmin svým důrazem na brandování dat dal najevo, že chce silněji kontrolovat svůj ekosystém a připomínat uživatelům, kdo je na poli hardwaru král. Strava zase protiútokem naznačila, že hodlá bránit svůj prostor a nepustí si do své aplikace cizí marketing bez boje – a že klidně využije právní zbraně, pokud se cítí zahnána do kouta.
To může mít dopad i na další hráče: menší značky a vývojáři aplikací mohou být nervózní, zda se nestanou obětí přetahování obrů. Může to také ovlivnit inovace – pokud budou klíčové koncepty jako segmenty předmětem patentových tahanic, menší firmy se mohou bát něco podobného vyvíjet, aby neschytaly žalobu. Na druhou stranu by výsledek mohl být i pozitivní: široká nevole uživatelů dává jasně najevo, že komunita si cení propojení a standardů, které spolupracují. Možná si velké značky uvědomí, že otevřenost a interoperabilita jsou také konkurenční výhodou. Například pokud by Garmin skutečně odřízl Stravu, možná by vznikl prostor pro konkurenty – jinou sociální fitness platformu, kam by se sportovci přesunuli, anebo by více lidí využívalo přímo Garmin Connect (který by se ale musel stát mnohem více „sociálním“). Ani jeden scénář není pro Stravu ideální, a Garmin by zase riskoval odchod uživatelů ke konkurenci v hardwaru, která se Stravou vychází (Wahoo, Coros, Suunto aj.).
Cyklistický trh a sportovní technologie obecně z takového konfliktu příliš netěží. Místo novinek a spolupráce se řeší soudy a restrikce. Naštěstí zatím nejde o nic, co by cyklistům bránilo vyjet si na kolo a zaznamenat svůj výkon. Doufejme, že rozum zvítězí a oba aktéři najdou kompromis dřív, než skutečně dojde k poškození uživatelského zážitku. Jak trefně napsal jeden komentátor, většina z nás nechce sledovat válku log a patentů – chceme si užívat jízdu na kole, sdílet ji se svými přáteli na Stravě a nestarat se o to, jakou nálepkou jsou data označená. Snad nám tu radost Strava s Garminem zachovají i do budoucna.